Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

KAREL ČAPEK (1890 – 1938)

Info - Tisknout - Poslat(@) - Stáhnout - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

Kdo bude vítěz letos?  NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
 Nejlepší: Tablo - Školní časopis na webu - Školní webové stránky - Třídní stránky - Profesorské stránky

KAREL ČAPEK A JEHO TVORBA
(1890 – 1938)

- zakladatel moderní utopické a vědecko-fantastické prózy 20. století. Narodil se 9. Ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova. Téhož roku se rodina přestěhovala do Úpice. Měl dva sourozence – bratra Josefa a sestru Helenu. Otec byl venkovským lékařem.
- zahájil svá studia na gymnáziu v Hradci Králové. Z hradeckého gymnázia musel odejít, protože byl členem tajného studentského spolku. Ve studiích pokračoval na gymnáziu v Brně, pak v Praze, kde úspěšně složil maturitní zkoušku. V době studií na pražské filozofické fakultě vydal svou známou seminární práci „Pragmatismus čili Filozofie praktického života“. Filozofie motivovala také „Kritiku slov“. Po ukončení studia získal Čapek doktorát filozofie – disertační práci psal na téma „Objektivní metoda v estetice se zřením k výtvarnému umění“.
- Po ukončení vysoké školy pracoval krátce jako vychovatel syna hraběte Lažanského v Chýši u Žlutic na Karlovarsku. Roku 1917 nastoupil do redakce Národních listů, kde zůstal do roku 1920. Od roku 1921 až do své smrti redigoval Lidové noviny. Vydával zde své mnohé literární, publicistické i dramatické příspěvky. Vytvořil novinový sloupek. Touto literární formou pak napsal knížky „O nejbližších věcech“, „Měl jsem psa a kočku“, „O lidech“, „Kalendář“, „Obrázky z domovva“, „Sloupkový ambit“. V letech 1921 – 1923 působil jako dramaturg Vinohradského divadla.
- Osobně se znal a stýkal se s prvním českým prezidentem Tomášem Garykem Masarykem. Tak vznikly tři svazky „Hovory s T. G. Masaryke“. Roku 1935 se Čapek oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Zemřel 25. prosince 1938 ve své vinohradské vile. Karel Čapek bojoval celou dobu proti válce a fašismu. Zemřel kvůli psychickému nátlaku.
- Jeho dílo můžeme rozdělit do 5ti období.


Dílo:
I. První období
- na vzniku prvních děl se podílel i jeho bratr Josef. Vznikly tak první povídkové knihy „Zářivé hlubiny“ a „Krakonošova zahrada“. Další práce tvořil Karel Čapek sám. Povídky mají expresionistický charakter. Uvažoval o smyslu lidské existence. Civilizaci příliš nevěří.

1. „Boží muka“

2. „Trapné povídky“

3. „Slépěj“ – v této povídce autor přemýšlí odkud se vzala a kdo ji zanechal

4. „Loupežník“ – je první Čapkovou hrou uvedenou na jeviště. Její premiéra se konala v roce 1920. Podílel se na ní i Josef Čapek. Děj příběhu se odehrává na statku na samotě, kde žije mladá slečna Mimi s maminkou, otce profesorem a služebnou Fankou. Jednoho dne rodiče odjíždějí pryč a Mimi zůstává s Fankou doma sama. V tu dobu na scénu přichází Loupežník a nikdo neví, jak se jmenuje a odkud vlastně přišel. Svou odvážnou povahou si získává své okolí. Zamiluje se do Mimi a chce si ji ze statku odvést. Ta jej má sice také ráda, ale v odchodu je jim zabráněno. Mimina starší sestra Lola kdysi utekla za svou lásku, vrací se životem poučená, strhaná a zničená. Loupežníkovi vyhrožuje, že ho zastřelí, protože nechce aby Mimi udělala stejnou chybu. Loupežník předstírá, že je postřelen, ve skutečnosti mu ale nic není. Hra Loupežník oslavuje mládí, lásku a radost ze života. Děj doprovází tón lehkomyslnosti, hojnosti a bezstarostnosti. Nakonec však i autor poznává, že mládí je pomíjivé.

II. Druhé období
- v této fázi Čapkovy tvorby vznikla dramata a románové utopie spojené společnými rysy:
Ø zobrazuje technicky vyspělou civilizaci
Ø člověk přijde s převratnými vynálezy, které však mají neblahý vliv pro společnost
Ø vynález bývá často zneužit
Ø morálka lidí zůstává za technikou, ta přináší zkázu
Ø Čapek varuje před katastrofami
Ø Hlavní hrdinové symbolizují obecné principy

1. „R.U.R“ – Rossum´s Universal Robots, tato hra vznikla v roce 1920. Název vytvořil Karel Čapek společně s bratrem Josefem. Tato hra chce varovat před katastrofami, které mohou přinést nové vynálezy a rozvoj techniky. Ukazuje, jak pokrok lidstvo ovládá a jak morálka lidí zaostává za technikou. Záchranou pro svět je pak pouze čistá, ušlechtilá láska. Hra má tři dějství a předehru. Na ostrov, na kterém stojí Rossumova továrna na roboty, přijíždí mladá Helena Gloryová. Pro její krásu si ji zamilují všichni muži na ostrově. Helena na ostrově zůstává a uzavírá sňatek s Harrym Dominem – centrálním ředitelem. Po dvaceti letech, kdy je už lidská práce zbytečná, neboť všude člověka zastanou roboti, dochází k nečekaným vzpourám robotů, kteří nemají duši. Začínají vznikat výbory a organizace robotů, které tvrdí, že musí lidem vládnout, protože jsou dokonalejší. Na světě se už přestávají rodit děti. Helena ze strachu spálí postup na výrobu robotů. Ostrov je jimi obsazen a všechny, kromě Alguista, roboti zabijí. Dlouhá léta se snaží Alquist přijít na jejich výrobu, až pozná, že se mezi roboty Primem a Helenou zrodila láska – výhradně lidský cit a tak lidstvo nevyhyne.

2. „Ze života hmyzu“ – na této hře spolupracoval také jeho bratr Josef. Hra vznikla roku 1921. Špatné lidské vlastnosti ukazuje na jednání hmyzu. Tulák ležící na louce pozoruje hmyz. Motýl znamená přelétavost, mravenci boj a válku, chrobák chamtivost. V předehře hovoří tulák sám se sebou, je opilý, velmi rozzlobený na lidi. Začne si je představovat jako různé druhy hmyzu. V prvním jednání motýli. Na mýtině flirtují motýli Iris, Clythia, Felix, Viktor a Otakar. Iris touží po projevech lásky básníka Felixe. Když se jich nedočká, láká k sobě Viktora. Clythia snoubenka Otakara promlouvá s Iris a snaží se upoutat pozornost Felixe a dokonce i tuláka. Motýli si nezodpovědně zahrávají, jedná se o jakousi věčnou lež věčných milenců. Druhé dějství. Párek chrobáků valí kuličku mrvy. Zatímco hledají úkryt, sebere jim kuličku cizí chrobák. Blíží se párek cvrčků, jsou šťastní, čekají rodinu. dravý lumek je zabíjí a odnáší své žravé larvičce. Ta je zanedlouho lapena a sežrána parazitem. Tulák je velmi smutný. Vidí samou vraždu, jeden hmyz požírá druhý, těší se z cizího neštěstí. Třetí dějství – mravenci. Tulák uvažuje o sobectví a neukázněnosti hmyzu. Vyjadřuje myšlenku, že se má jedinec obětovat vyššímu celku, národu, státu. Odchází proto k mravencům, kde jedinec není ničím, celek vším, mravenci pracují v šíleném tempu, umírají. Nikomu to nevadí, jde o zájem celku. Vypukne válka černých se žlutými, černí jsou poraženi. Žlutí jásají, chválí Boha a všechny pobíjejí. Tulák nesnese jejich pokrytectví a krvežízniví vůdce žlutých zašlápne. Epilog – život a smrt. Ve světelném jasu tančí jepice. Opěvují věčnost života a v tu chvíli padají mrtví k zemi. Praská i kukla, která neustále jásala, že se zrodí něco velikého, něco co změní svět. Avšak narodila se z ní zase jen jepice, zakroužila a zahynula. Smrt přichází i k tulákovi. Jeho poslední zápas sledují dva slimáci. Těší se toho, že oni jsou živi.

3. „Adam Stvořitel“ – ironický obraz člověka, který si myslí, že když zničí starý svět, vytvoří nový a lepší. To se mu ale nepodaří a Čapek tak dokazuje že tento svět je dost dobrý a nepotřebuje měnit.

4. „Továrna na Absolutno“ – vědeckotechnický utopický román. Někdy se také považuje za fejeton či fejetonový seriál. Děj se odehrává přibližně v letech 1943 – 1853, ale je inspirován událostmi po první světové válce. Hlavní postavou románu je inženýr Marek. Vynalezne karburátor, jenž vyrábí energii a uvolňuje Absolutno. Pan G.H. Bondy začne vyrábět karburátory ve velkém množství. Ty postupně zaplatí celý svět. Absolutno se pak samo zmocnilo výroby. Nový vynález na světě působí války, hospodářskou katastrofu a nepokoje mezi národy. Nakonec je boj proti Absolutnu úspěšný. Autor se zabývá vírou člověka v Boha a jeho různé podoby. Kritizuje církev, náboženský fanatismus a nebezpečí subjektivní víry, která nepřipouští žádnou jinou.

5. „Krakatit“ – název díla je podle indonéské sopky Krakatoa. Děj se odehrává v Praze, Týnici, Balttinu a v Itálii na hranici pravdy a snu. Hlavní postavou je inženýr Prokop – vynálezce silné třaskaviny krakatit. Při práci na vynálezu je zraněn a v halucinacích bloumá Prahou. Zde potkává dávného přítele Tomše, který na Prokopovi vyláká chemický vzorec krakatitu. Když odejde, objeví se neznámá krásná dívka, která Prokopovi pro Tomše předává peníze a dopis. Prokop odjíždí na venkov k otci Tomše, který je lékařem. Zde se seznámil s jeho dcerou Anči. Na inzerát ředitele vojenské továrny v Balttinu Prokop odjíždí do Prahy. Ředitel mu sdělí, že u něho Tomeš pracoval. A Prokop tedy znovu odjíždí do Balttinu, aby jej našel. Je však uvězněn a nucen k prodeji vynálezu. Zde pozná princeznu Wille, která mu pomáhá utéct. Uprchne do Itálie, kde pozná skupinu anarchistů. Ti Tomšovi ukradnou trochu krakatitu z Prokopovy laboratoře a nyní chtějí zničit svět. Prokop spolu s neznámou dívkou a diplomatem Diamonem utíkají na jeho sídlo, odkud na dálku nechají krakatit vybuchnout. Příběh je propleten pohádkovými motivy. Takový je i konec románu, kdy Prokop potkává záhadného dědečka. Ten mu v kukátku ukáže různá místa na světě a tvrdí, že by měl člověk nést zodpovědnost za své činy.

6. „Věc Makropulos“ – nejvyšší soud řeší spor mezi rodem Gregorových a Prusových o statek Loukov. Do řízení zasahuje známá zpěvačka Emilia Marty. Upozorňuje na závěť barona Josefa Prusa z roku 1816, která je uložena v rodinném archivu. Zde baron odkazuje statek Loukov svému nemanželskému synovi Ferdinandu Gregorovi, potomku slavné vídeňské zpěvačky Ellian Mac Gregorové. Emilii velmi záleží na jakýchsi listinách této zpěvačky, které mají být přiloženy k závěti. Prus zjistil, že pravé jméno matky Ferdinanda Gregora bylo Elina Makropulos. Sděluje zpěvačce, že vedle závěti opravdu našel uzavřenou obálku, kterou jí vydá jen při osobní návštěvě. Emilia dosáhla svého, vlastní tajemnou obálku, vzbuzuje nesmírnou zvědavost svých známých. V hotelovém pokoji porovnávají její rukopis s podpisem Ellian Mac Gregorové a Eliny Makropulos. Jsou stejné. Chtějí se dozvědět pravdu, improvizují soudní proces, ve kterém se opilá Emilia dozvídá že se narodila na Krétě roku 1585 jako Elina Makropulos. Otec Hieronymus, osobní lékař Rudolfa II. opatřil svému vládci elixír života. Nedůvěřivý císař jej však nechal vyzkoušet na ní. Již po 300 let je mladá. Od té doby žije pod různými jmény. Zázračný recept „věc Makropulos“ svěřila naposled svému milenci baronu Josefu Prusovi. Nyní si pro něj přichází k jeho potomku Jaroslavovi, protože stárne a bojí se smrti. Všichni okamžitě zatouží po zázračném elixíru. Jen Emilia váhá. Léty otupěla, neumí již doufat, milovat, vnímat krásu kolem sebe. Všechno jednou omrzí. Dochází k závěru, že nejšťastnější jsou lidé smrtelní, kteří mají své zájmy, ideály a víru. Tímto poznáním ztrácejí i ostatní zájem o zázračný recept. Netouží již po nesmrtelnosti a ničí jej v ohni.

7. „Lásky hra osudná“ – divadelní hra podle vzoru italské komedie Dell´arte.

III. Třetí období (rok 1928 – 1933)
- v této době píše Čapek spíše menší práce.

1. „Povídky z jedné kapsy“, „Povídky z druhé kapsy“ – detektivní příběhy ve kterých přešel na lidovou rovinu. Představil zde typicky české figurky lidí takové, jaké opravdu jsou. Neřešitelná záhada je logicky vyřešena, zaměření na detail.

2. „Italské listy“ - cestopis

3. „Anglické listy“ - cestopis

4. „Výlet do Španěl“ – cestopisná próza. Autor zde popisuje svou cestu do Španělska. Dozvídáme se mnoho věcí o tom, co všechno člověk na cestách zažívá a jakými způsoby se sem lze dostat. Nejdříve musí přetrpět velkou nudu a pak už jen žasne, když vidí neznámou zemi. Když Karel Čapek dorazil do Španělska, nejdříve si myslel že je v Africe. Vrací se ke známým umělcům jako byli např. Miguel de Cervantes, Goya, Velásquez, Tizián, El Greco… Popisuje národní povahu Španělů, vypráví o krásných známých místech Madridu a Sevilly. V textu se objevují španělská slova, proto v knížce nechybí vysvětlivky. Z této knihy je vidět že si Čapek Španělsko velice zamiloval a chvílemi by si člověk mohl myslet že se považuje za Španěla.

5. „Obrázky z Holandska“ - cestopis

6. „Cesta na sever“ – cestopis

7. „Marsyas“ – zabýval se zde pololidovou tvorbou

8. „Zahradníkův rok“ – humorná próza, kterou napsal se svým bratrem Josefem. Autoři představují postavu zahradníka, který se neustále za něčím honí a pachtí se na svém kousku půdy ve snaze o nějakou zdravou odměnu. Autoři hledali u zahradníka to, co lidi spojuje tj. společné záliby, koníčky, lásku k tomu co člověk dělá a ke všemu živému. Věci promlouvají, jako by byly součástí živého světa. Knížka je rozdělena na kapitoly od Zahradníkova ledna až do prosince a jiné části – Jak se zakládají zahrádky, Jak vzniká zahradník atd. V textu se objevují odborné názvy.

9. „Devatero pohádek“ – pro děti

10. „Dášenka čili Život štěněte“ – pro děti

IV. Čtvrté období (rok 1933 – 1935)
- díla jsou charakteristická svou filozofickou tematikou. Slučuje je pojem tzv. noetiky – vědy o poznání. Klade si otázky, zda je možné poznat pravdu o světě, o sobě samém. Dospívání k závěru, že pravda je relativní, závisí na našich postřezích, zkušenostech a intelektu. Chce, aby se Češe postavili jednotně proti fašismu.

1. „Hordubal“, „Povětroň“, „Obyčejný život“ – 3 romány tvořící trilogii, můžeme je číst i odděleně. Vycházely samostatně. Hordubal v roce 1933 a zbylé dva romány v roce 1934. Romány nemají společné téma ani postavy ani související děj. Podle literárních vědců se liší i v uměleckém stylu. Autor nazval svou trilogii jako noetickou – snaží se nastínit způsob a rozsah lidského poznání pravdy. Tvrdí, že její poznání je relativní, závisí na každém člověku, jeho náhledu na svět a zkušenostech.

„Horduba“ – román vypráví příběh sedláka Juraje Hordubala, který se po letech vrací k ženě Polaně a dcerce Hafii. Očekává skvělé přijetí a teplo domova, ale dostává se mu pouze mlčení, odcizení a nevůle z jeho návratu. Hordubal posléze pochopí, že částečnou vinu nese také Štěpán Manya, který byl v jeho nepřítomnosti manželce více než pomocníkem na statku. Příběh vrcholí, když Manya Hordubala zavraždí a soud zkoumá jeho smrt. Kriminalisté se pak snaží zjistit pravdu, ale pouze tím zvětšují nesrovnalosti a rozpory. Pro pravdu se zapomíná na to, jaký byl vlastně Hordubal člověk. Vyšetřováním po jeho smrti mu je nejvíce ublíženo. Závěr příběhu je nevyřešený. Stejně tak ale čtenář neví, jestli byl Manya vrahem z lásky nebo pro peníze, jestli se zdála Polana krásná pouze Hordubalovi atd.

„Povětroň“ – tento příběh je úplně opačný. Do nemocnice je přivezen neznámý letec, o němž nikdo nic neví. Pouze podle vzhledu se mu lidé snaží přiřadit takový osud, který je napadá. Přestože je každé z líčení odlišné, tu a tam se aktéři románu strefí do pravdy. Záleží na tom, kdo příběh vypravuje jestli lékař, jasnovidec, básník a nebo milosrdná sestra. V každém z nich se zrcadlí kousek života a myšlenek vypravujícího.

„Obyčejný život“ – poslední část trilogie dokresluje po filozofické a psychologické stránce její problematiku. Hrdinou je člověk, který popisuje svůj život a sebe. Ale přes počáteční samozřejmost a jasnost najednou vyvstávají nejistoty a vlastní povaze a osobnosti. Stále více se do popředí dostávají pochybnosti a ukazují na neuskutečněné životní možnosti.

V. Páté období (rok 1935 – 1938)
- soustředěna pouze na boj proti fašismu.

1. „Hovory s T. G. Masarykem“

2. „Mlčení s T. G. Masarykem“

3. „Válka s mloky“ – utopický román, odehrává se v neurčené době na různých místech oceánu a světa. Příběh začíná na ostrůvku Tana Masa, kde kapitán van Toch při lovu perel objeví inteligentní tvory mloky. Naučil je lovit perly, zacházet se zbraněmi a sloužit člověku. Pomáhali lidem při stavbě přehrad a jiných pracích. Pak se ale začali bouřit. Po četných srážkách s mloky lidé litovali, že si s nimi vůbec něco začali. Vůdce mloků vyhlásí lidstvu válku. Děj končí tím, že se v Praze na Vltavě objevuje první mlok. V tomto románu se opět zaměřil proti válce, dobyvatelným snahám a rozsahu lidských hodnot. Zánik civilizace viděl v hrozícím fašismu a rasismu.

4. „Bílá nemoc“ – drama o 3 dějstvích odehrávající se na neurčitém místě a v blíže neurčené době. Nejmenovanou zemi zasáhne těžká, nevyléčitelná nemoc, při které se na lidském těle objevují necitlivé bílé skvrnky. Pouze lékař Galén zná na tuto epidemii lék. Podává jej pouze těm lidem, kteří neohrožují mír a nedělají nic ve prospěch války. Zemi vládne krutý maršál, který si chce válkou podmanit svět. Válku neodvolá ani tehdy, když je vílou nemocí napaden jeho přední zbrojař Krüg. Galén si stanovil totiž podmínku, že lék podá Krügovi tehdy, až maršál válku zastaví. Krügův život končí sebevraždou. Teprve když sám maršál onemocní, uvědomí si cenu lidského života a na naléhání své dcery a Krügova syna válku ruší. Galén se za maršálem vypráví, ale je ušlapán i s lékem fanatickým davem. Tato Čapkova hra byla zfilmována. Autor zde projevil odpor proti zbraním zabíjení a násilí. Nepřímo řekl, že válka slouží bohatým a chudí lidé se jí chtě nechtě musí podřídit.

5. „Matka“ – k tomuto dílu dala podnět hrozba fašismu. Je posledním Čapkovým dramatickým dílem. Hra má tři dějství. Hrdinkou dramatu je matka, těžce zkoušená osudem. Muže ztratila v koloniální válce, syn Jiří zemřel jako lékař v tropických krajích v boji s malárií. Ondra se zabil jako letec při zkoušení nového typu letadla, Petra zastřelili fašisté v občanské válce a Kornel padl v pouličních bojích. Matka ve vzpomínkách hovoří se svými syny jako by byli živí. Ti tak i ve hře vystupují a promlouvají. Když fašisté napadnou vlast, matka nechce nejmladšímu synovi Tonimu dovolit, aby ji šel bránit. Jakmile však z rozhlasu uslyší o ukrutnostech fašistů, změní své smýšlení a posílá Toniho do boje se slovy: „Jdi.“ Drama je výzvou k boji proti fašismu, válce a lidem, kteří válku chtějí . matka je příkladem pro ostatní matky, kdy jsou i jejich děti ohroženy jako děti její země.

6. „Život a dílo skladatele Foltýna“

7. „První parta“ – toto dílo bylo vráceno do chlapeckého prostředí. Mladý horník má poprvé pracovat ve své partě. Přijmou to, ale stane se důlní pomáhají mu dostudovat za záchranu života.


Josef Čapek (1887 – 1945)

- narodil se v Hronově, dětství prožil v Malých Svatoňovicích a v Úpici. Studoval ve Vrchlabí, pak v Praze uměleckoprůmyslovou školu. Na některých dílech spolupracoval s bratrem Karlem, sám také tvořil.

Dílo:
1. „Lélio“

2. „Stín kapradiny“ – zamýšlel se nad pohnutkami lidské duše a příčinami lidského chování. Válka v něm zanechala velké stopy projevující se v jeho dílech, jako je např. nepřirozená smrt člověka, násilí a pocit z končícího života. Při pytlačení je přistihl myslivec, na což doplatil vlastní smrtí. Vrahové Rudolf Aksamit a jeho spolupachatel Václav se rázem ocitají ve vyhnanství. Odcházejí z domovů a prchají před společností s jejími zákony. Pytláci si nejprve neuvědomují tíhu a důsledky svého činu, až později cítí význam smrti. Během děje, kdy oba vrahové utíkají na ně čtenář nepohlíží jako na zločince, ale probouzí se v něm soucit a slitování. Sami vrahové se stávají obětí svého činu, neboť všude vidí zraky svých pronásledovatelů. Už v prvním okamžiku, kdy zabili myslivce se odsoudili k smrti. Tak také končí příběh. Rudolf a Václav byli zastřeleni svými protivníky.

3. „Pro delfína“

4. „Kulhavý poutník“

5. „Povídání o pejskovi a kočičce“ – pro děti


Josefa Čapka známe díky jeho protifašistickým kresbám. Zemřel roku 1945 v koncentračním táboře v Bergen-Delsenu.

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT